Jak jsem do toho spadl...
Nikdy jsem si nepomyslel,že se jednou stanu včelařem.Vždy jsem viděl,že včelky mají žihadla,opylují květy a nosí med.O jejich životě a o způsobu péče o ně jsem nevěděl shola nic.Vše se změnilo ve chvíli kdy jsem poznal svoji ženu.Její rodiče jsou totiž dlouholetými včelaři,a jejich vyprávění o včelách bylo vždy velmi zajímavé.Začali jsme se se ženou více zajímat co to vlastně obnáší starat se o včelky a o jejich život vůbec.Ani ve snu nás nenapadlo,že nás to pohltí takovým způsobem.Život včel nás zaujal a nadchl natolik,že jsme začali budovat vlastní malý včelín a dnes v něm máme již dvě včelstva.Včelky nás oba doslova pohltily a dnes není den kdybychom se u nich nezastavily,neposeděli a nepokochali se krásou,kterou nám nabízejí.Včelky ale nejsou jen radost,ale i velká starost.Musíme se hodně učit abychom jim dopřáli vše co ke svému životu potřebují a mohli nás odměnit za naši péči dobrým sladkým medem.Máme velikou výhodu,že máme naši babičku a dědu kteří jsou ti nejlepší učitelé,které jsme mohli dostat a kteří nám předávají své zkušenosti.Z celého srdce jim tímto děkujeme a doufáme,že ještě dlouho nás budou zasvěcovat do tajů toho nádherného a nadmíru zodpovědného koníčka jménem VČELY.